Pokouším se připojit k serveru...

Připojení k serveru bylo ztraceno. Vyčkejte na znovuobnovení stránky, nebo ji obnovte ručně.

Bílo…

Bílo…

O Vánocích přišla obleva a ta bílá krása, která na krátký čas pokryla krajinu, zmizela. 

Až do teď, do půlky ledna byly teploty skoro jarní. 

Ale vítaná změna přišla a všechno se zase ocitlo pod sněhovou peřinou a možná zima na nějaký čas vrátí přírodu k jejímu spánku.

 

Mám pocit, že tenhle impuls k odpočinku, pospávání a zbytečnému nevydávání vzácné energie potřebuji úplně stejně jako ona. Zbývá mi zhruba čtrnáct dní, kdy je pro mě  v roce z hlediska mé práce nejklidněji a kdy bych měla načerpat a obnovit síly pro celý další rok.
A jako bych tohle bílé a studené zastavení dostala darem.

Vnímám, jak je moje energie stažena do nitra, stejně tak jako v přírodě je teď v kořenech stromů a rostlin a bude ještě trvat než vyrazí vzhůru, na povrch….

Uvědomuji si, jak je pro mě tento předěl, který působí trocha sněhu a ochlazení pod bod mrazu, symbolicky důležitý.

Jakoby zpečetil a završil to, co je za námi a dal příslib tomu, co se má zase postupně probudit. 

Chodím ztichlým a posmutnělým lesem, spící přírodou se svými nemluvnými psími společnicemi, mnohdy podle neporušenosti sněhu vidím, že z lidských bytostí jsem tu úplně sama, nechávám na sebe působit laskavost zimní krajiny a lesního království a jsem vděčná za ten hojivě  klidný vnitřní pocit….

 

 

Dobrý den Matko Zem, 

jak se máš dnešní den?

Sněhová peřina něžně tě pokrývá,

bílá ti opravdu náramně sluší…

je půlka ledna,

 světla už přibývá,

pěkně si odpočiň, cítím tvou duši…

Vím, že to lehounké mrazení za krkem,

je právě znamení tvoje,

že má cesta životem správně se ubírá,

spojení s tebou je mé síly zdrojem...

 

 

Sdílet na Facebook
Zpět...
Chodím lesem
Všechna práva vyhrazena ©2023 Pavlína Židová | Nastavení cookies | Zpracování cookies, tvorba: InGenius