Přestože objektivně jsem měla být v životě spokojená, nebyla jsem... Vyzkoušela jsem spoustu různých, různě nákladných, složitých i jednoduchých věcí, abych se našla, abych zjistila, co v životě chci, abych našla smysl a oprávněnost svého bytí…Každý z těch seberozvojových a sebepoznávacích počinů byl jistě důležitý a pro mě zřejmě nezbytný, ale jako bych neustále nemohla odkrýt to, co jsem vlastně tušila, že v sobě dávno mám, jen nevím, jak k tomu najít cestu...
A tak jsem pořád při tom všem čtení z moudrých knih, navštěvování všelijakých kurzů, téměř marných pokusech o meditování a odpočinek, dál a víc chodila po lesích. Bohatší o zkušenost s jungiánskou terapií jsem nějak intuitivně ke svým toulkám najednou přestala potřebovat někoho na povídání... cítila jsem, že to lesní ticho chci sdílet jen s mými nemluvícími psími průvodci, že chci být v tom zvláštně klidném světě jen nimi a sama se sebou...
...a pak se něco stalo. Nic, coby bylo vidět, co by bylo hmatatelné, žádný výbuch euforického, už nikdy nekončícího štěstí, nic, co by se dalo vykřičet do světa...
Událo se něco zvláštně jemně niterného, neoddiskutovatelně jasného, slovy těžko popsatelného, něco na čem jsem neměla osobní zásluhu... Najednou jsem mohla vnímat přítomnost svojí duše, na krátkou chvilku, na pár prchavých okamžiků.
Po této vzácné, vítané a úlevné proměně zažívám momenty, kdy se dokážu zastavit a při dostatečném ztišení zase znovu navázat to léčivé spojení. S lesem, s přírodou, s tím, co nás přesahuje, v pokoře a s posvátným obdivem k tomu, jak to všechno mohu mít na dosah...
...a k mému údivu občas slýchám slova, která jakoby sama ke mě proudí a já je zapisuji... do veršů... a můj mozek nechápavě zírá...
Dovoluji si tu sdílet to první, co ke mě přišlo a otevřelo mi tím pro mě do té doby nepoznanou dimenzi mého života.
Lese. Krásný lese.
Má touha mě tebou nese,
moje touha tu najít klid,
touha nechat se tebou pohladit.
Tvoje vůně a tvůj hlas vábí mě k tobě zas a zas,
tady je teď, neplyne tu čas a stromy tu stojí, aby léčily nás.
Je mi tu dobře, trápení odkládám,
les je jiný svět, pokojem ovládán.
Přeji ti lese dostatek vláhy,
paprsků slunce a zelené svahy.
S úctou sem vstupuji, ztišená odcházím,
za útěchu děkuji, o ochranu prosím…