Pokouším se připojit k serveru...

Připojení k serveru bylo ztraceno. Vyčkejte na znovuobnovení stránky, nebo ji obnovte ručně.

Miluju podzim

To co zase dokázal říjen letos vymalovat v přírodě a v lese mi znovu bere dech. Všechno hraje zářívě teplými barvami podzimu, voní spadané, postupně tlející listí, mlhavý a vlhký opar pomáhá lépe dýchat, zpěv ptáků je vzácnější a méně hlasitý….

 

Chodím se svými psími společnicemi po lesích, po loukách a pastvinách s upřímnou vděčností za to, že jsem konečně ve svém životě schopná ocenit to nejdokonalejší a nejpřirozenější. 

To, jak se v přírodě to krásné děje samo. 

To, že čas tu teď v této době plyne pomaleji a vlídněji než v mém mnohdy uhoněném životě. 

To, že můžu všemi smysly vnímat tu proměnu kolem, ale i uvnitř sebe. 

Les mi dává příležitost se více ladit  na to příjemně klidnější a tišší období v roce. 

Jeho laskavá náruč mi dává zažít neskutečně krásné a přítomné chvíle, které si pak odnáším s sebou domů. 

Jsem vděčná za to, že zjišťuji, že vím, co chci, co potřebuji a kam patřím.  

A někdy se mi to zdá překvapivě obyčejné a vcelku jednoduché, ale jsem si jistá. 

Je mi dobře.

V mé práci, která mě baví a dává mi smysl.

Na místě, kde žiju, které tolik miluju a kde tak ráda trávím svůj čas. 

V mém  životě, se všemi, kteří jsou mi drazí, v mém životě takovém,  jaký je.

 

V objetí lesa, sedím tu, čekám, 

mám slyšet vzkaz, vzkaz jenom pro mě,

co vítr vplétá do větví stromů, 

který se snese až k mému srdci,

klidu mi dodá, mám ráda dnešní den i cestu zpátky domů…

Děkuji Lese, že můžu vstoupit, 

že tu smím pobýt

v tom zvláštním tichu bytostí lesních,

vlídně mě hladí chvíle tu strávené , 

jsou mojím štěstím, co už umím prožít….   

 

 

Sdílet na Facebook
Zpět...
Chodím lesem
Všechna práva vyhrazena ©2022 Pavlína Židová | Nastavení cookies | Zpracování cookies, tvorba: InGenius