Nesmírně ráda se na ní dívám, nejen oči mi hladí všechny ty barvy, kterými hraje…
A dokonale se mnou souzní symbolika tří fází měsíce zobrazující období ženského života a zároveň životaběh v přírodě vůbec a jejich úzkou propojenost.
Dorůstající měsíc je období dívky, nese v sobě esenci nevinnosti, zvědavosti, krásy, mládí, divokosti a svobody.
Měsíc v úplňku symbolizuje matku a s ní přichází láska, plodnost, tvořivost, hojnost, sexualita a zralost.
Když měsíc ustupuje, nastává období čarodějky, k jejímž kvalitám náleží moudrost, odvaha, zkušenost, znalost a síla.
Fascinuje mě ta dokonalá provázanost jednotlivých fází ženského života a jeho cykličnosti s pravidelným a spolehlivým koloběhem cyklů v přírodě. A podvolení se tomuto rytmu přináší tak příjemný klid a možnost přijetí a přijímání změn v životě..
Nic z toho jsem se za dlouhá léta svého chození do škol nedozvěděla.
Pochopení těchto zákonitostí a nevzdorující odevzdání se tomuto plynutí jsem si vychodila jinde.
V lese, v přírodě.
Tam, kde všechno plyne podle dokonalých přírodních zákonů, i když se člověk občas snaží prosadit svojí vůli, nakonec je to stejně příroda, která má rozhodné slovo.
Tam, kde během jednoho roku lze spatřit přesně ty symbolické fáze měsíce, ženského života, přírodního běhu.
Jaro, kdy se všechno probouzí, bují, voní, křičí jako v období dívky.
V létě příroda hýří hojností, ze zárodků tvoří plody pro všechny, přináší nový život, tlukot jejího srdce nelze přeslechnout, pečuje, je tak podobná ženě - matce.
Podzim a začínající zima je venku doba dozrání, zpomalení, uklidnění, nejdokonalejší přehlídky všech myslitelných barev a vůní, doba mlhavých ranních oparů a mystických západů slunce, pro mě nejkouzelnější období v roce, tolik příznačné pro životní fázi čarodějky.
Záměrně nezmiňuji zimu samostatně. Nabízelo by se k ní přiřadit období smrti.
Ale stejně tak jako se smrt nevyskytuje v symbolice trojné bohyně, tak ona není ani v přírodě. Ani v té největší a nejkrutější zimě se život nezastavuje. Vždy je možné najít něco, co poukazuje spíše na jistou formu proměny než úplného konce a vždycky je možné najít počátek něčeho nového. A podobným způsobem to vnímám i v životě. Když se kruh života uzavře, nic nekončí, život dál pokračuje v těch, které jsme jako ženy přivedly na svět…
Je to přirozené, všude kolem sebe v lese to vidím. Nechává mě to smířlivě přijmout tuto zákonitost i ve svém životě.
Moje trojná bohyně mi ukazuje, kde se zrovna nacházím. Že nádherná období dívky a matky jsem si plně prožila, sice jsem tehdy o tomto symbolu nic netušila, ale to nevadí, všechno má svůj čas. Teď ho znám a až přijde postupný přerod z matky do čarodějky, nijak se toho nebojím, naopak, chci si to dopřát to, že jej plně využiji ve svůj prospěch.
Mám totiž moc ráda svoje ženství, baví mě to, že jsem žena.
A užiji si vědomě svou čarodějku se vším všudy.