...a i přestože má rok v hospodářství ve svých jednotlivých částech různá specifika, tak zvířatům je to úplně jedno. Žijí si svoje obyčejné teď a jejich jediný a hlavni zájem je se dobře na najíst a pak to pěkně v klidu zažít.
Tak zrovna teď tu máme období mezi zimním slunovratem a Hromnicemi. Je začátek ledna, pro nás jedno z nejpomalejších období celého roku. Tma zatím převažuje, ani my ani zvířata nemáme energie na rozdávání a je rozhodně je dobré poslechnout nabádání klidné přírody k úsporného tempu a k odpočinku.
Od prosince máme ve dvoře v maštali první půlku březích matek/ krav, které by se od půlky února měly začít telit, tak jsou tu pěkně pod dohledem, v teple a v suchu. Dvakrát denně holky dostanou baštu až pod nos a stejně tak obstaráváme dvě skupinky býčků.
Druhá půlka krav s termínem porodu až v březnu a dubnu je zatím venku na pastvině, tam stačí nakrmit obden. Podobně na tom je stádo mladých jaloviček, ovšem na jiné pastvině. Kočky sledují každý můj krok, jen co vyjdu ven a o svoji porci se hlásí naprosto neodbytně, obzvlášť teď v zimě, ikdyž jsou všechny jako koule a celé dny proleží někde v teplíčku. Pro svoje dvě králičí holky se snažím mít kromě sena a ovsa taky nějakou slupku, zbytky zeleniny nebo ovoce. Obě to dost ocení.
Než dojdu ke slepicím zpravidla už mi jdou některé naproti a vypadají, ze mě vážně rády vidí. Já je koneckonců taky. Líbí se mi tahle užitečná zvířata, jakékoliv zbytky jídla dovedou přeměnit ve vajíčka, ikdyž teď v zimě si od snášení dávají pauzu…., nic prostě nemůže jet neustále na stejný výkon…slepice to vědí, až odpočinou, bude delší den a víc sluníčka zase se snáška vylepší. Naše staré ovečky a kozy mě slyší už od slepic a poměrně důrazně připomínají svoji denní porci šrotu. Koně mají svoje seno v kruhu a zároveň si mohou chodit po pastvině, ukousnout trochu staré trávy, voda je třeba dopustit každý den, když nemrzne je to jednodušší...
Odpoledne je čas venčení pejsků. Chceme s nimi být venku dost dlouho, tak v zimě vyrážíme brzy, do lesa, na louky, aby se dostatečně vyběhali, my s nimi pobyli a aby nás tma nehonila domů. Radují se každý den úplně stejně, ať je sníh, leje jako z konve, svítí slunce nebo je bahna po kolena. Obzvláště pro ty čtyři lovecké z naši šestičlenné smečky je tahle doba honů svátkem. Je to radost mít takovou kupu psů...
Dlouhá léta jsem v tuhle dobu dost trápila sama sebe. Byla ve mě obrovská rozpolcenost, protože na jedné straně jsem pociťovala až paralyzující únavu po celém dlouhém pracovním roce, neměla jsem do žádné činnosti ani chuť ani energii. Na druhé straně jsem ze sebe měla neustále špatný pocit. Chtěla jsem toho i v tuto roční dobu zvládat a udělat co nejvíc, být dostatečně užitečná, pořad stejně výkonná, hlavně abych si zasloužila svoje místo…Moc jsem si potřebovala a chtěla od všeho odpočinout, ale nešlo mi to…
V průběhu minulého léta jsem pocítila, že se něco mění. Najednou se ve mě spousta věcí jakoby přeskládala, vše je díkybohu jinak, přitom okolnosti mého života zůstaly stejné. Změna se udála uvnitř mě...
...pochopila jsem, že tahle zimní tmavá doba, někdy mrazivá, někdy krásně zasněžená, někdy bahnitá a sychravá je tu proto, abychom si odpočinuli, zvolnili, utlumili nasazení a tím nabrali dostatek sil na to, až se příroda znovu probere, až zase bude dlouho vidět. Je potřebné a léčivé na pár týdnů v roce omezit práci jen na to nejnutnější, obstarat krmení všech našich zvířat, chodit brzy spát a nic velkého naplánovat. Protože když sladíme svůj životní rytmus s rytmem zimní přírody, tak se energie postupně obnoví a vše půjde s prodlužujícími se dny snadněji a radostněji.
A myslím, že to je přesně to, o co tady jde...