Pouhý kratičký okamžik na sebe navazujících nešťastných momentů mi vzal někoho neskonale drahého, mojí každodenní společnici, milovanou psí duši, mojí Adélku.
S vědomím toho, že náhody nejsou, musím o to složitěji dojít k přijetí a pochopení jejího nečekaně rychlého a nelítostně se do paměti se vpisujícího tragického odchodu.
Venku bylo krásně, vzala jsem svoje holky ven dřív než jindy, abychom spolu dlouho byly a abychom si užily probouzející se jarní les.
Vybavuji si krystalicky jasně každou chviličku toho dne, co jsme spolu naposledy byly, jejich nadšené vítání a společné hraní stále okolo mě..
Pak už jsem měla jen jednu pracovní povinnost před odchodem do lesa, ke kterému už bohužel nedošlo.
Než jsem stihla zmíněnou práci vyřídit, došlo k neštěstí..
Adélka vyšla z naší prodejny masa ven a jakoby neviděla a neslyšela, vběhla pod kola právě projíždějícího manipulátoru, který řídil chudák můj muž a který jí také nemohl vidět.
Naprosto nešťastné načasování událostí, které udělají díru do srdce a způsobí tolik bolesti a trápení.
V momentě jsem u ní byla, abych si jí vzala do náruče a ona mi v ní nechala jen svoje heboučké, teplé tělíčko. Během několika krutých vteřin mě moje Adélka opustila a já mohu jen děkovat za to, že to bylo tak rychlé, že netrpěla…
Ale já teď trpím.
I když moje víra zůstává pevná, věřím, že smrt jen změna stavu, jakýsi přechod.., tak mě srdce neskutečně bolí, celé tělo mě bolí, nemohu spát, otřásá mnou obrovský smutek nad ztrátou mojí milované bytosti. Nedokážu zahnat myšlenky na to, co jsem viděla, ani na to, jestli jsem tomu mohla zabránit.
Adušku už mi nikdo nevezme.. už jí mám tam, kde je v bezpečí.
Mě teď čeká úkol jí propustit, smířit se s odchodem mojí veselé chlupaté psí hvězdičky, která mi v životě svítila překrásné čtyři roky.
Až budu mít sílu, nechám její duši být světlem, které mě povede životem.
Do té doby než se zase znovu potkáme…
