Pokouším se připojit k serveru...

Připojení k serveru bylo ztraceno. Vyčkejte na znovuobnovení stránky, nebo ji obnovte ručně.

Starý dům

Starý dům

Z velké části náš velký starý dům s věžičkou reflektuje potřeby dnešní doby a svých současných obyvatel. V zimě nás zahřívá ústřední topení, automatický kotel na biomasu, topíme peletami nebo naším vlastním obilím, když se zatápí voní to.

 

Pro přechodná období, kdy je třeba jen lehce přitopit, máme na původních místech kachlových kamen( která po znárodnění byla zdevastována, možná aby tolik nepřipomínala pradědečka a prababičku, buržoazní vykořisťovatele...) novodobá krbová kamna.

Za chladných podvečerů přicházejícího jara nebo naopak nastupujícího podzimu dokáží vykouzlit příjemnou atmosféru už jen zvukem praskajícího dřeva, určitě podobnou té, kterou uměly zajistit elegantní kachlová kamna před sto lety...

 

Tekoucí voda a splachovací toalety, které dříve měli pouze v bočním přístavku našeho domu, nám už dneska teče všude, kde je třeba, jen jak postupně vedení vody přibývalo, na staré se přidávalo nové, tak už taky víme jaké to je, když někde praskne voda a je třeba hledat a rychle opravovat...

 

Z původního vnitřního vybavení domu se toho příliš mnoho nedochovalo, ale alespoň jsme vrátili většině místností původní účel, vše je samozřejmě, ale citlivě přizpůsobeno dnešním nárokům. Spousta původních ložnic jimi zase je, z tehdejších salónků jsou dnes obývací pokoje. Oproti starým časům máme více kuchyní a koupelen.

 

Pak je tu ale spousta pozůstatků starých dob, které i v současnosti naprosto dokonale slouží svému účelu a velice pravděpodobně by tu mohly být i hodně dlouho po nás. Jsou to kupříkladu starobylé dvoukřídlé těžké kazetové vchodové dveře, které se dochovaly u obou vchodů do domu, taktéž původní mosazné kliky, které se těžce otevírají a které jistojistě pamatují velký počet lidských rukou, jež je v minulosti používaly…Za tu stejnou hladce osahanou kliku brali lidé a procházeli těmito dveřmi před sto možná před stopadesáti lety a možná ještě dříve. Kolik lidských osudů a příběhů pamatují? Kolik předešlých obyvatel našeho domu mělo to štěstí, že tudy chodili jako malí, kdy sotva na kliku dosáhli a pak jimi mohli procházet jako dospělí a nakonec jako staří lidé? Co by tak asi ty krásné, zubem času ohlodané, poctivě vyrobené dveře vyprávěly, kdyby mluvit mohly? Mohu se jenom domýšlet, a to je přesně to, co ve mě ke všem těm starým věcem a starému zařízení budí velkou úctu.

 

Jako svědkové starých časů jsou v našem domě dochovaná některá původní špaletová okna. Mnohokrát natíraná, přesto oprýskaná, s původním kováním a zdobením, netěsnící natolik, že průvan v zimě zvedá záclony. Ale měnit je nechci, mám je ráda, to řemeslné provedení a tu jejich paměť sahající do dávné minulosti...

 
Už jenom v několika místnostech se dochovala původní dřevěná podlaha z jedlových fošen. Je krásná, útulná, teplá a každý krok je na ní slyšet. Dokonce i ve chvílích, kdy po ní objektivně nikdo zrovna nechodí. Tak proč někdy v úplném tichu sama vrže…..? Také kamenná dlažba v přízemí domu je vzpomínkou na hodně dávné časy. Špatně se uklízí, při zametání neskutečné práší, ale když se péče o ní zakončí mokrým hadrem, zase jí to sluší. A pak tu máme jednu opravdovou vzácnost. Nic, co by se dalo odnést a třeba zpeněžit. Jsou to zřejmě nejstarší svědkové minulosti. Ve dvou přízemních místnostech jsou impozantní křížově klenuté stropy, které už dlouhých sedmset let z výšky hledí na všechny ty lidské bytosti, které pod nimi spí žili a žijí. Kolik životů se pod nimi asi odehrálo, kolika veselých i smutným osudům mohly klenby přihlížet a kolik příběhů je v nich navždy uloženo…? Až se nad tím tají dech. Mám v sobě úctu ke starým a stále výborně sloužícím věcem, jsem ráda, že jsem jimi obklopená. Nějak to ve mě umocňuje vědomí toho, že jsme tu jen na vyměřený čas. Že je dobré učit se nelpět. Že je dobré žít teď, ne až… Že to všechno jenom dočasně spravujeme. Neděsí mě to. Přináší mi to úlevu.

 

 
Vše je ti jenom propůjčeno, nic nevlastníš, za všechno odpovídáš jednoho dne.

 

Karel Schwarzenberg

Sdílet na Facebook
Zpět...
Chodím lesem
Všechna práva vyhrazena ©2023 Pavlína Židová | Nastavení cookies | Zpracování cookies, tvorba: InGenius