Život na statku
Občas po kolena v bahně, občas ve vedru na parném letním slunci, bez jediného dne volna v teplé části roku a naopak s možností v zimě zvolnit a sladit životní rytmus s přírodou. Moje práce mě náramně baví a dává mi smysl...
Náš statek se všemi svými letitými staveními je opravdu čarovné místo.
Jeho charisma, umocněné malebným zámečkem a po jeho boku stojící něžnou Santiniho kapličkou, které jsou obklopené mocnými starými stromy a tajemným zámeckým parkem s bujnou zelení, je odzbrojující.
Náš statek je tak rozlehlý, že nás pár lidí, kteří tu žijeme a pracujeme, jej vlastně ani nemůžeme celý využít, a tak se kdysi zrodila myšlenka, že tři malé domečky, které za našeho pradědečka sloužily k bydlení rodin na statku pracujících a v našich začátcích po restituci vlastně také, by mohly být příjemným místem pro trávení odpočinkových chvil na venkově pro rodiny s dětmi. Díky tomu, že domečky nejsou zas tak velké, ideální pro tři rodiny, zůstává celý charakter pobývání takový mile komorní.
Tak jako umí být opojné nadšení a pocit štěstí ze zdravého, roztomilého, oddaného, přituleného a pořád dobře naladěného zvířecího kamaráda, tak na druhé straně jejich stonání, strádání a taky smutné odcházení dokáže způsobit starosti a obrovskou bolest. Ale jedině se zvířaty všude kolem mě mi dává život smysl a je moje požehnání a zároveň úděl přijímat všechnu tu radost, ale i utrpení, které mi moji chlupatí, tišší, milovaní zvířecí souputníci dávají a přinášejí.
Je po Vánocích, prosinec se pomalu blíží ke svému konci a na našem statku je asi největší klid v celém hospodářském roce.
Je to pár dnů, co nastala doba stejně dlouhých dnů i nocí, podzimní rovnodennost-Mabon.
Tohle kouzelné období v sobě nese pocit vyrovnanosti a dostatku.
Dokončujeme letošní sklizeň všeho, co jsme zaseli, všeho našeho snažení.
Lammas je období na polovině cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností.
Je to čas oslavy plodnosti Matky Země a darů jejího těla, vrcholící léto a čas, který je pro nás velice důležitý.
První kočka, která vyvrátila můj pocit, že s námi tahle zvířata nemohou žít, protože máme lovecké psy, přišla před čtrnácti lety a byla to naše milovaná Čičolína