Pokouším se připojit k serveru...

Připojení k serveru bylo ztraceno. Vyčkejte na znovuobnovení stránky, nebo ji obnovte ručně.

Život ve starém domě

Mám to štěstí, že žiji v opravdu starém a opravdu velmi charismatickém domě. Pobývání v něm nabízí spoustu podnětů k zamyšlení...

Říkám si, jaké mám štěstí, že už vím,  jak dobře mi umí být samotné. 

Samotné se sebou, jen s mými psími holkami, v přírodě, v lese, u potoka, u rybníka … trávím tam hodně času, přemýšlím o všem, co je zrovna aktuální, co mi plní život,  čerpám nápady a  inspiraci, chodím si pro útěchu, rovnám si myšlenky, nacházím způsoby, jak ty myšlenky na chvilku umlčet, zastavit, stávám se tam pak nenápadnou součástí tichého prostoru,  snad neruším.. 

Číst více...

Právě teď v těchto dnech to bude přesně jeden rok, co jsme spolu, s dnes už blízkou kamarádkou, historičkou Evou, začali intenzivněji pátrat po okolnostech smutného odchodu z tohoto světa naší Jarušky Adámkové, nepoznané pratety mého muže, ženy,  která svůj nelehký dospělý život pravděpodobně zakončila sebevraždou, k nepochopení v době začínajícího porodu jejího dítěte..

Číst více...

Ráda bych dodržela svoje předsevzetí a už raději nikdy neříkala slovo NIKDY..Poslední měsíce prožívám zatím nejsložitější období svého života…  a dalo by se říci, že na povrchu je díkybohu všechno v pořádku, všichni kolem mě jsou zdraví,  vše v hmotném fungování zdá se plyne bez zádrhelů..a to, co vnímám jako doposud největší nálož je to, co není vidět, je to uvnitř mě…

Číst více...

Myslím, že mi život dopřál už spoustu let a ty naplnil různými zkušenostmi, za které jsem ráda, pak i ty,  na které bych raději zapomněla a ty, díky kterým si už umím vybrat, co si nechám a co pustím.

Číst více...

Už delší dobu nosím v hlavě prozatím neuchopenou potřebu popřát náležitou pozornost té něžné, jedinečné, téměř třistaleté krásce - kapličce stojící  sotva pár kroků od domu, kde žijeme a která nese pravděpodobně rukopis jednoho z nejznámnějším českých barokních mistrů Jana Blažeje Santiniho a nebo možná některého z jeho žáků…

A dneska, když jsem šla okolo ní, jako každý den mnohokrát, jsem najednou věděla, že už…., jakoby mě jemně pošťouchla.

Číst více...

Už je to dlouhých  pětadvacet let, co jsem přišla sem na kouzelnou Čelinu za svým mužem. Tehdy to ještě zdaleka nebyl můj manžel, ale já od prvních chvil věděla, že je to člověk, se kterým chci mít děti a se kterým chci strávit celý život. 

Číst více...
Chodím lesem
Všechna práva vyhrazena ©2022 Pavlína Židová | Nastavení cookies | Zpracování cookies, tvorba: InGenius