Život ve starém domě
Mám to štěstí, že žiji v opravdu starém a opravdu velmi charismatickém domě. Pobývání v něm nabízí spoustu podnětů k zamyšlení...
Jsou to už víc než tři roky, kdy jsem zaznamenala zásadní podnět, naléhavou nutnost a chuť podívat se na sebe a svůj život jinak..
To, jak se to stalo, nikdy nezapomenu.
Začalo mi tenkrát zatím nejméně jednoduché období života.
Dlouho jsem nenapsala ani řádku. Ne, že bych na tento ventil svého prožívání zanevřela, ale psala jsem si spíše pro sebe, do šuplíku..
Před léty jsem si hodně všímala událostí, které přinášelo plynutí času v rámci jednoho roku. Bylo to období, kdy jsem čekala a měla malé holčičky, tam se totiž děly naprosto neuvěřitelné věci a posuny. Taková doba zázraků..
Už jí je rok a půl. A jen o dva měsíce méně je součástí mého života.
Eliška je moje vědomé rozhodnutí vydat se ještě víc do lesa.
Jak se může ve vteřině změnit všechno, co se zdá být stabilní, pevné, spolehlivé, každodenní, přitom pořád vzácné, radost a klid přítomnosti přinášející..??
Cítím se být v současné době na zásadním rozcestí svého směřování v životě.
Když jsem jako devatenáctiletá, čerstvě a mocně zamilovaná do mého pozdějšího muže, přišla sem na mojí milovanou a osudovou Čelinu, už tenkrát jsem věděla, že sem patřím…