Život ve starém domě
Mám to štěstí, že žiji v opravdu starém a opravdu velmi charismatickém domě. Pobývání v něm nabízí spoustu podnětů k zamyšlení...
Není to tak dávno, co jsem pocítila silné nutkání napsat o Jarušce a Jaroslavovi Adámkových.
A taky jsem tak udělala.
Torza jejich příběhů znám dlouho, skoro tak dlouho, jak dlouho jsem tady na Čelině. Vždy jsem jejich těžké osudy vnímala s úctou a soucitem a měla jsem tak trochu pocit, že vím, co se v jejich životech dělo, protože od těch, co je pamatovali, bylo řečeno vše, co řečeno být mohlo. A tak jsem měla pocit, že mám vcelku jasno...
Při sekání trávy, vaření nebo uklízení velmi často a ráda bloumám v myšlenkách a přemítám o životech těch, kteří tu žili před námi a o kterých můžu aspoň něco tušit ze starých pramenů nebo z útržků vyprávění.
Paměť našeho domu sahá daleko, daleko do minulosti, podle doložených písemných zmínek existoval náš statek už za časů krále Jana Lucemburského. A když se o něm v prastarých listinách píše v této době, kdoví jak dlouho před tím už tady možná byl a kdoví kolikrát změnil svou podobu…
Když jsem ho poprvé viděla, líbil se mi, ta jeho romantická esence, která z něj vyzařovala. Jeho zpustlost a oprýskanost mi vrásky nedělala, tehdy jsem jela prvně za svým milým, který v něm už jistou dobu bydlel, a popravdě, on mě zajímal o hodně víc... Po krátké době se stal mým novým domovem, postupné opravy, zvelebování a rekonstrukce mu dělaly dobře a díky té laskavé péči mu to začínalo víc a víc slušet. Každopádně jsem si tenkrát při svém mladí neuvědomovala, kdo je mým domovem a neuměla jsem si podstoupit a dopřát mu dostatek obdivu a úcty...
Ještě před pár lety jsem mohla jsem říct, že mám tři babičky. Normální je mít dvě, vlastní, ale já měla to štěstí a vyvdala jsem jednu navíc.
Z velké části náš velký starý dům s věžičkou reflektuje potřeby dnešní doby a svých současných obyvatel. V zimě nás zahřívá ústřední topení, automatický kotel na biomasu, topíme peletami nebo naším vlastním obilím, když se zatápí voní to.
Pro přechodná období, kdy je třeba jen lehce přitopit, máme na původních místech kachlových kamen( která po znárodnění byla zdevastována, možná aby tolik nepřipomínala pradědečka a prababičku, buržoazní vykořisťovatele...) novodobá krbová kamna.