Z lesa
V toulkách lesem, procházkách přírodou jsem objevila svůj zdroj, chvíle tam strávené mi pomáhají zažívat vnitřní klid, který se pomalu učím vnášet do zbytku života. V tom lesním tichu mě občas napadají texty, verše, které chci zapisovat...
Bože, jaká je to úleva, když konečně člověk přestane mít pocit, že mu něco uniká a když přestane pořád po něčem velkém toužit. Vznikne najednou prostor pro úplně normální, obyčejný život, ovšem nově s uvědoměním si jeho jedinečnosti...
Trvalo mi bezmála 44 let, než jsem pochopila, že zrovna já můžu čerpat tady v tomhle zeleném, tichém světě. Čerpat energii a zažívat vnitřní klid, nacházet inspiraci a poznávat přijetí a
lásku k sobě, získávat chuť do života a nacházet jeho smysl...
Vždycky mě to do přírody táhlo, ale nechtěla jsem chodit sama, potřebovala jsem společnost, lidskou….pořád něco říkat, přemýšlet, hodnotit, plánovat...
Nedávno začal leden. Přírodě vládne zima, přestože je počasí jako na houpačce, vnímám ji všude kolem sebe při cestě lesem, po polích, po loukách. Zima tak zvláštně objímá krajinu svou tichou a chlácholivou náručí a dává všemu odpočinout.
Pokud zrovna není sníh, tak převládá zeleno hnědo šedá, je studeno, vlhko a vzduch prostupuje vůně tlejícího listí a dřeva a taky kouř páleného dřeva z komínů.